Název: Krajina se stavením u vody (Gmünd)

Datace: rok 1907

Technika: olej na kartonu

Signováno a datováno: vlevo V. Špála 07

Rozměry malby: 49,5 x 66 cm 

Rozměry s rámem: 79,5 x 96 cm

 

Znalecký posudek: PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

 

Posuzovaný obraz „Krajina se stavením u vody“ je originálním, malířsky a koloristicky naprosto suverénním, vývojově velmi cenným dílem Václava Špály, klíčové osobnosti české výtvarné avantgardy první poloviny dvacátého století. Jeho život a tvorba jako by ztělesňovaly dějinný příběh celé generace českých umělců. Jeho tvůrčí přístup vyrůstal z domácích kořenů, inspiroval se vůdčími osobnostmi evropské moderny, ale především zůstával věrný vlastním zásadám a svému bytostnému senzuálnímu založení. Václav Špála byl nadán mimořádnou schopností využít tvárných možností barvy, jejích kontrastů a formotvorných reflexů k dosažení neobyčejně rytmicky provázaného obrazového celku.

 

Špála se sešel s většinou avantgardních představitelů své generace (E. Filla, B. Kubišta, A. Procházka, B. Feigl, V. Nowak, O. Kubín) již za studia na pražské Akademii výtvarných umění v letech 1903 – 1909. Moc se ale studiu nevěnoval, protože tamní konzervativní způsob výuky mu vůbec nevyhovoval. Profesor Franz Thiele mu také napsal dost nelichotivé vysvědčení: „Pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchýleným, v rámci školy neležícím cílům“. Toto „ rebelství“ však uchránilo čistotu Špálova výtvarného talentu. Se skupinou Osma, ač nebyl jejím členem, sdílel odvahu k nekonvenčnímu výtvarnému projevu.

 

V posuzovaném obraze „Krajina se stavením u vody“ se manifestuje autorův vyhraněně moderní výtvarný názor, který se neslučoval s konzervativním zaměřením prof. Thieleho, jehož atelier na Akademii výtvarných umění byl pro svou uměleckou progresivnost později nucen opustit. Poučení Munchem a van Goghem nevedlo Špálu ke složitému psychologizování, ale k novému řešení výtvarných vztahů barvy, linie a plochy. Kromě portrétu a autoportrétu se autorova mladá tvorba zaměřovala na zachycení podoby krajiny. Prožitek přírody mu poskytoval dostatek tvůrčí svobody, dovedl rozněcovat jeho představivost. Ztvárňoval krajinu svého domova, krajinu, ve které žil (i když třeba jen dočasně), s akcentací smyslových prvků i nezkrotnosti přírodních dějů. Špálova tvorba osvobozená od akademismů postupně dospěla ke strhujícímu výrazu zachovávajícímu primární spojení smyslů s přírodní realitou.

 

Roku 1907 (25. – 26.8) uspořádal Václav Špála v Sobotce, kde jeho otec vlastnil cihelnu a kam se do první světové války rád a často vracel, v pracovně místní dívčí školy prodejní výstavu svého dosavadního díla. Je možné, že tam prezentoval i námi posuzovaný obraz (na zadní straně se nachází přípis ceny a pravděpodobné výstavní číslo).

 

„Krajina se stavením u vody“ je nezvykle vyzrálou, energickou a sebejistou, malbou, v níž nabývají rozhodující postavení pádné tahy štětce a úchvatný barevný kontrast svěžích, jasných barev.Špála tu typicky čerpá z jednoho z tematických okruhů, který prochází celým jeho dílem: ze světa přírody prostoupeného obnovující energií světla a barvy. Autor sám později zdůrazňoval vliv vlastního dětství a mládí na utváření svého lidského a výtvarného charakteru. V posuzovaném obraze se plně reflektuje jeho malířské krédo, že obraz nemá být pouhým opisem světa, ale „oslavou a podobenstvím jeho“. Miroslav Lamač příznačně poukázal na to, že „z celého křídla generace má Špálova malba nejnápadnější hudební charakter, je nejzpěvnější“. Špála zde uvolnil barvu ze závislosti na kresbě a dospěl zcela vlastní cestou k výsledkům, které znamenaly jedny z prvních doteků českého umění s myšlenkovým světem fauvismu.

 

 


Náhledy produktu:

Václav ŠPÁLA (1885 - 1946)