Divoženka, rok 1896, olej na plátně, signováno a datováno vlevo dole J. Panuška 96, rozměry malby 68 x 56 cm, celkové rozměry s rámem 90 × 72 cm.
Přiložen restaurátorský průzkum ak. mal. rest. Martina Martana, který potvrzuje, že signatura autora je nedílnou součástí díla a nebylo s ní nijak manipulováno.
Znalecký posudek: Prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc.
Z posudku: Jaroslav Panuška, který studoval rok u Maxmilána Pirnera (1890) a pak šest let u Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění je kromě své krajinářské tvorby znám jako autor značně rozsáhlé a rozmanité série grotesek na fantaskní témata čerpající z lidové obraznosti pohádek a pověr. Jeho upíři, černokněžníci, vodní a záhrobní příšery, které vznikaly hlavně koncem devadesátých let devatenáctého století vynikají neobvyklou malířskou expresí, která byla tehdy ještě neobvyklá.
Obraz Divoženka je v tom směru mnohem ukázněnější, měl nepochybně reprezentovat Panušku nejenom v okruhu blízkých přátel, ale na veřejnosti, na umělecké výstavě. Je to vynikající ukázka Panuškova umění, objev, kterým se Panuška nově zapisuje do dějin české moderny a jejího symbolismu.
Znalecký posudek: PhDr. Mgr. Michael Zachař
Z posudku: Posuzovaný obraz, který dosud nebyl publikován a literatura ho neeviduje, spadá vývojově do dob Panuškových akademických studií, kdy studoval nejprve ve figurální škole u profesora Maxmiliána Pirnera a teprve následně v krajinářské speciálce profesora Julia Mařáka. Ačkoliv je mladá divoženka ve formátu obrazu vlastně jako portrétovaný model, skoro by se chtělo říci předpisově, přece výjev působí s daleko větším přesahem významovým i výtvarným. Předně jde o svého druhu hypnotický výraz, o soustředění bytosti mezi realitou a záhrobím. Ve svém textu o Panuškovi psal roku 1896 spolužák Kaván o neobvyklém a bizarním tvoření, o tématech upírů a připomíná, že tu jde o „samotné čumění“. Uhrančivý výraz portrétované přesně odpovídá Kavánovu popisu a shoduje se i datace 1896, kdy byl článek ve Volných směrech otištěn. Pojetím figury a koloritem fialových, modrých a zlatavých tónů souzní Panuška s Pirnerem, v jehož obrazech nacházíme obdobná divá stvoření. Na sklonku 90. let 19 století se stále častěji objevovaly v literatuře, hudbě, na divadle role rusalek, bludiček, zakletých princezen a čarodějek všeho druhu, nejednou byli malíři osloveni jako výtvarníci k provedení scénické výpravy jako třeba Ferdinand Engelmüller na Dvořákovu operu Rusalka pro Národní divadlo. Zkrátka obrazy divých žen patřily k dobové produkci spíše mladé nastupující výtvarné generace, kam patřil i Panuška. Takové obrazy nacházíme v dobových číslech Zlaté Prahy (Černokněžník, Přemožený obr...) nebo Volných směrů, některé byly vystaveny i na nedávných monografických přehlídkách v Havlíčkově Brodě nebo Hradci Králové. Nově objevený obraz lze označit za výtvarně excelentní práci, zařazující se do souboru nejunikátnějších Panuškových symbolistických děl. Potvrzuji pravost raného obrazu Jaroslava Panušky.
Procházení katalogu
Náhledy produktu:
