Mojžíš vyrážející vodu ze skály
Datace: rok 1717
Technika: olej na plátně
Na rubu: přípis J. F. de Bäcker 1717
Rozměry malby: 185 × 260 cm
Rozměry s rámem: 195 × 270 cm
Provenience: z evropské privátní sbírky
S velkou pravděpodobností zde prezentované dílo bylo až do roku 1777 součástí proslulé černínské obrazárny v Praze na Hradčanech, v prostorách tzv. Malé galerie a je uvedeno v inventáři pod č. 416: „Ein Gross Stuckh Moyses schlagt auss dem Felsen Wasser gantzer figur, original von Francisco de Backer. Tato obrazárna byla po smrti Prokopa Vojtěcha Černína roku 1777 rozprodána do celé Evropy a pouze malou část obrazů se podařilo identifikovat.
Rozbor barev: Ing. Lenka Zamrazilová
(Akademie výtvarných umění v Praze)
Text ze znaleckého posudku Národní galerie v Praze:
Dr. Phil. Marius WINZELER, ředitel sbírky starého umění
Předmětný obraz zaujme svou monumentalitou a velkorysým zpracováním starozákonního námětu (dle knihy Exodus 17:1–16). Tento námět byl od renesance značně oblíben, výtvarně jej zpracovala celá řada předním malířů – např. Primaticcio, Tintorretto, Nicolas Poussin, Gillis Mostaert, Abraham Bloemaert a mnozí další. Starozákonní téma často voleno kvůli dramatickému momentu (zázračné vytrysknutí vody zachránilo Izraelity před smrtí na poušti při cestě z Egypta). Zároveň toto starozákonní téma nabízí typologický předobraz svátosti křtu. Posuzovaný obraz je výjimečný jak svým formátem, tak i věrným přepisem starozákonního děje. Slohový projev nese celou řadu srovnání s pracemi Johann Franz de Backer (kol. 1680–1750) a obsahuje všechny znaky vrcholně barokního stylu. Jádrem sledovaného dění je Mojžíšův zázrak, kdy úderem hole vyvolal ze skály pramen vody, která se na obraze kaskádovitě řítí po skalisku. Zdvižené paže hlavních aktérů děj zároveň dělí kompozici na několik částí. Výrazně dynamizujícím prvkem je i použití ervených draperií u postav, které rámují ústřední výjev, pozornost diváka je tak výtvarnými prostředky směřována k podstatě sdělovaného výjevu. Obraz zachycuje důležitý starozákonní výjev, jehož téma je ve středoevropském malířství 1. čtvrtiny 18. století naprosto ojedinělé a nemá, pokud je nám známo, paralely. Obraz je dokladem zájmu o starozákonní ikonografii v době, kdy se do popředí dostávaly jiné sakrální náměty. Význam umocňuje i skutečnost, že jde o práci malíře, jenž byl činný na území našeho státu. Dílo je nejen významným příspěvkem k poznání tvorby Johanna Franze de Backer, zejména jeho časnou datací (rok 1717), ale zároveň doplňuje a rozšiřuje představy o různorodosti barokní malby v Čechách a jejich představitelích.
Náhledy produktu:
