Zlatá ulička, rok 1906, olej na plátně, signováno vlevo dole A. Slavíček, rozměry malby 74 x 92,5 cm, na rubu přípisy, pět výstavních štítků, dva štítky Národní galerie v Praze s inventárním číslem O 2007, a štítek Waldesovy obrazárny s číslem 982, stylová dobová adjustace, celkové rozměry s rámem 94 x 110 cm.
Toto ikonické a notoricky známé dílo nejslavnějšího českého krajináře a impresionisty Antonína Slavíčka představuje výjimečnou sběratelskou a investiční příležitost.
Zde prezentovaná velkoformátová olejomalba nejen že patří k nejznámějším dílům Antonína Slavíčka, ale je také, z hlediska výstavní a publikační historie, nejvýznamnější Slavíčkovou olejomalbou, která byla za posledních 30 let nabízena na aukčním trhu s uměním.
Zlatou uličku namaloval Antonín Slavíček v druhé polovině září roku 1906 a ve svém dopise o něm s řadou podrobností o pocitech, barvách a lidech píše Ladislavu Janíkovi. Zmiňovaný dopis je téměř literárním pendantem tohoto díla.
Provenience: Prvním majitelem tohoto obrazu byl s největší pravděpodobností známý prvorepublikový obchodník s uměleckými díly, Salvator Kominík, což i potvrzuje dobový přípis na rubové straně obrazu. Následně se majitelem tohoto díla stal slavný český podnikatel židovského původu, vlastenec, sběratel a mecenáš umění Jindřich Waldes (1876 – 1941). V roce 1939 byl tento obraz zabaven gestapem a následně byl dlouhá léta deponován ve sbírkách Národní galerie v Praze pod inventárním číslem O 2007. Po roce 1996 bylo dílo v restituci vráceno dědicům továrníka Jindřicha Waldese a od konce 90. let 20. století po současnost bylo součástí významné privátní sbírky.
Mnohokráte vystavováno, taktéž mezinárodně, např.:
V roce 1911 vystaveno: Hagenbund, SVU Mánes, Vídeň, Räume des Künstlerbundes Hagen - Zedlitzgasse, číslo katalogu 23.
V roce 1927 vystaveno: Československá umělecká výstava ve Varšavě, majitel díla: Jindřich Waldes, pojistná cena díla: 40.000 Kč
V roce 1932 vystaveno: SVU Mánes, číslo katalogu 126, zde datováno do roku 1907.
V roce 1946 vystaveno: Pošova galerie v Praze, číslo katalogu 3.
V roce 1947 vystaveno: Národní galerie, SMU, číslo katalogu 403.
V roce 1954 vystaveno: Výstava čs. Umění Moskva, Varšava, Budapešť, číslo katalogu 193.
V roce 1955 až 1956 vystaveno: Výstava čs. umění v Nankinu, Šanghaji a Pekingu, číslo katalogu 28.
V roce 1957 vystaveno: Národní galerie, SMU, číslo katalogu 272.
V roce 1959 vystaveno: Národní galerie, SMU, číslo katalogu 273.
V roce 1961 vystaveno: Národní galerie v Praze, Výstava Antonína Slavíčka, Jízdárna Pražského Hradu, číslo katalogu 199.
V roce 1975 vystaveno: Národní galerie v Praze, Lublaň, číslo katalogu 103.
Seznam literatury - mnohokráte reprodukováno, např.:
Volné směry ročník XIV., Miloš Jiránek, Spolek výtvarných umělců Mánes, rok 1910, strana 184, zde datováno do roku 1907.
František Kovárna: Antonín Slavíček, SVU Mánes, Praha 1930, zde datováno do roku 1907.
Václav Vilém Štech: Z obrazárny Pražského hradu, Jan Štenc, Praha 1933, číslo 23 s názvem Zlatá ulička na Hradčanech.
Wirth Zdeněk: Praha v obrazech pěti století, Nakladatel: Jan Štenc, Praha 1934, pod číslem 246.
Nezval Vítězslav: Antonín Slavíček, Orbis, Praha 1952 (cizojazyčná vydání 1955), reprodukce číslo 55.
Nezval Vítězslav: Antonín Slavíček – Dopisy, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1954, barevně reprodukováno, strana 97, reprodukce číslo III.
Václav Vilém Štech: Čtení o Antonínu Slavíčkovi, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1961, barevně reprodukováno, strana 97, reprodukce číslo 10.
Národní galerie: Antonín Slavíček 1870-1910, Jízdárna Pražského hradu, 1961, strana 107, reprodukce číslo 199.
Kotalík J., Hovorková M., Karlíková L.: Antonín Slavíček 1870 - 1910 Soupis díla, SNKLU, Praha, 1965, strana 215, reprodukce číslo 215
Jan Tomeš: Antonín Slavíček, Odeon, Praha 1966, obraz barevně reprodukován na straně 65. obrázek číslo 19. Následně černobíle reprodukováno a uvedeno v soupisu díla pod číslem 274.
Orbis, série barevných dopisnic Antonína Slavíčka.
Nakladatelství ODEON, barevně reprodukováno na pohlednici.
Přiložen znalecký posudek od PhDr. Rey Michalové, Ph. D.
Z posudku: Předložený obraz „Zlatá ulička“ je nezpochybnitelně autentickým, svou kvalitou galerijním, sběratelsky exkluzivním, malířsky a motivicky skvostným dílem Antonína Slavíčka, jedné z největších „hvězd“ tzv. generace devadesátých let 19. století, jíž připadl nelehký úkol „dohánění Evropy“. Slavíček ve svém díle uposlechl svůj geniální výtvarný instinkt a vytvořil si osobitý styl inspirovaný impresionismem, jehož estetiku nikdy do důsledků nepřijal. Věren české tradici chtěl, aby výpověď obrazu přesahovala čiré okouzlení zraku. Jeho předčasná smrt byla tragickým ochuzením českého umění na počátku dvacátého století.
Předložený obraz „Zlatá ulička“ je vrcholnou, sběratelsky raritní a na trhu ve své kvalitě nevídanou ukázkou tvorby Antonína Slavíčka, našeho nejvýznamnějšího moderního krajináře. Pražská témata se v autorově díle objevovala již v období šťastných počátků (např. partie z podzimní Hvězdy), ale zejména po krajinářské epizodě se malíř s českou metropolí, svým rodištěm (narodil se v Husově ulici na Starém Městě pražském) ztotožnil jinak - uvědomil si, jak mu je její prostředí vlastní. Jak napsala Jana Orlíková, Slavíček byl velký chodec a Prahu měl prochozenou jak v centru, od Anežského kláštera, přes Staré Město, Hradčany až k Letné, tak na periférii (Kobylisy, Troja), která se mu stala také námětem. Dalo by se říci, že do sebe výtvarně absorboval celé milované město a dozrál od malých formátů k velkým, „hotovým“ kompozicím, jako je právě posuzované dílo, jež patří k nesporným vrcholům autorova celoživotního díla. 6 Jedná se o obraz mistrně provedený impresivní fakturou drobných barevných skvrn, jejichž živé kladení Slavíčkovi umožnilo dokonale vyjádřit to, co viděl, i to, co si o viděném myslel.
Sám motiv tohoto díla, Zlatá ulička, si zasluhuje pozornost. Je to prostor v areálu Pražského hradu, situovaný mezi věži´ Daliborkou a Svatojiřským klášterem. Severní stěnu této slepé ulice tvoří domky různého stáří, velikosti i tvaru, jen parcely mají stejné rozměry. Ke zřízení domků došlo během 17. století, dle ustanovení Rudolfa II. z roku 1597 měly sloužit domky pro hradní střelce. V době Josefa II. byl sbor zrušen a ulička tak získala civilní charakter, který do té doby měla jen zčásti. Na jižní románské stěně byly nejspíše současně (možná i dříve) vystavěny domky a od počátku byly zřejmě obývány civilními obyvateli - čeledíny, špitálníky, služebnictvem, ale hlavně drobnými řemeslníky, nejspíše zlatotepci, kteři´ dali uličce její jméno. Prostorová stísněnost a problematická hygiena vedla v 19. století k provedení asanace.
Zlatá ulička odjakživa přitahovala umělce, nějaký čas zde bydlel v domku čp. 22 i Franz Kafka. Polský básník Stanislav Przybyszewsky´ projevil přání ve Zlaté uličce bydlet a napsat román o Praze. Zlatá ulička je opředená i pověstmi o alchymistech z doby Rudolfa II.. Nedoložená pověst vypráví, že zde žili a pracovali alchymisté zaměstnaní Rudolfem II., jejich snažení mělo přinést rozluštění tajemství výroby zlata, aby byla zaplněna královská pokladna.
Slavíčka námět „uličky alchymistů“ zaujal nejvíce z celého Pražske´ho hradu. V dopisech zmiňoval i její obyvatele, kteří mu dotvářeli celkový dojem z ní. Roku 1906 psal: „Znám už ty lidi tam, kteří bydlí v zelených, bílých a hnědých domečkách, slepených a nepravidelných – prostě takových, jak je potřeba a jak tehdejší pohodlí vyžadovalo. Hned bych se tam odstěhoval! – A takovou z toho kouta mám radost. Jako by veliké město bylo několik hodin – ode mne.“
Slovy zachycené dojmy se v posuzovaném díle dokonale zrcadlí. Antonín Slavíček zde zachytil jedinečnou chvíli, kdy do úzké Zlaté uličky dopadají sluneční paprsky, které umocňují barevnost pitoreskních domků. „Zlatá ulička“ je obraz, který byl Antonínem Slavíčkem vrchovatou měrou citově i výtvarně „prožit“. Autorův impresivní rukopis je tu doveden k dokonalosti - jako by každý tah značil život. Malíř postupoval s rozmyslem, ale chvatně, tak, že hmota malby před ním doslova vyvstávala a odpoutávala jeho ruku od konvenčního znázornění.
Předložený obraz „Zlatá ulička“ je nejhlubším vyjádřením Slavíčkova malířského a životního kréda.
More pictures:
